Kocour z leptu jako univerzál do kolejiště

25.03.2011 20:04

Jako vždy to začne na pražské burze u stolu p. Košťála kde jsem koupil tento leptík. Možná se ptáte, proč jsem jako první model začal s Kocourem, který pro lamoleptopáječe není nejvhodnější. Odpověď je jednoduchá: Zamráča už koleje brázdí a Brejlovec je o pár peněz dražší a více komplikovanější, Kocour se jevil jako zlatá střední cesta. Další důvod je ten, že odlitkáři nesplňovali moje detailářské výlevy na kvalitu. Prostě a jasně Kocour mi připadal jako trošku těžší a zároveň přesná a detailní stavebnice.

Součástí stavebnice je návod, fotografie předlohy, dva různé leptané plechy, karton a to vše zabaleno do slejdu.

Leptík vypadá takhle. Jedná se o dva různě silné plechy. Na tenčím bychom našly ochoz a značky ČKD a tabulky.

Pozinkovaný plech.

Návodná kresba jako u vystřihovánek.

Obtisky zabaleny v uzavíratelném pytlíku.

Lehce „umělecká“ fotka normálního plechu. Vše je proleptané tak jak má být, nikde není zbytek ani otřep z leptání.

Nádrž odřezaná a začištěná. Na odřezávání jsem používal klasický odlamovací nůž.

Z rubové strany jsou předleptané drážky pro přesné ohnutí.

Naohýbané a připravené jako kastrůlek pro vaření olova.

Nádrž jsem položil na sporák, začal zahřívat a přidával olověné závaží z akvaristiky. Základní díl osvobozen od ostatních a zabroušen.

Naohýbán do přibližné polohy.

A srdce tohoto modelu je pojezd od p. Pletichy. Pojezd je velmi tichý a začíná se rozjíždět již při nízkém napětí. Kardan je veden skrz nádrž a tak je možné modelovat i interiér.

Pomůcky pro pájení. Pájecí kapalina na nikl, která je méně agesivní než Neutrální, ale i přesto se musí dokonale omýt. Pájka stačí o ∅ 0,5 mm a páječku jsem používal jak klasickou trafopájku tak i mikropájku.

S těmito prostředky jsem celou mašinu propájel.

Výhledová okénka složená z 5 dílů se pájely takřka samy.

Pájeno hlavně zevnitř a pájkou jsem nešetřil.

Výhledová okénka zkompletováná a přiletovaná ke skříni.

Zapájené čela. Tento krok musel být vykonán ze značnou přesností jinak by mohlo dojít ke zkroucení skříně do vrtule.

Zde už se osvědčila trafopájka, která díky většímu výkonu podstatně rychleji rozehřála pájku než mikropáječka, ale o to víc to pálilo do prstů.

Obě výhledová okna připájena ke skříni.

Toto byl dílek se kterým jsem měl rozepři, kterou jsem ale nakonec vyhrál. Tento dílek se z rubové strany podle rysek takto vytvaruje do jehlanu.

A další bojovník. Díly výfuku, ty už byly celkem jednoduché, ale náročné na přesnost.

Jehlany spolu s výfukem umístěny na střechu.

„Žaluzky“ připravené pro napájení do skříně. Vybral jsem si otevřenou verzi.

Zapájené do skříně spolu s dvířky a dolním plechem.

Všechny detaily na svých místech.

Zabroušeno.

Tato lokomotiva se jako jedna z mála mně známých, těší ještě ventilátorům.

Doletovány obroučky reflektorů.

Z tohoto pohledu lze poznat, že modelu dává „plasticitu“ skutečného stroje.

Jak jsem již psal, snažil jsem se pájet hlavně zevnitř.

Detail žaluzii a všimněte si, že jsou již dosazeny spojovací pásy.

Dosazeny všechny plechy spolu s okapy.

Z pojezdu jsem odebral nádrž, která byla tak nešťasně umístěna, že jsem musel celý motor odebrat a místo nádrže jsem umístil kousek plíšku držící motor.

Motor dosazen a připájen pomocí mosazných plíšků.

Kardan, který je jak známo „po Pletichovsku“ napříč nádrží nekoliduje s nově umístěným motorkem, což je dobrá zpráva.

Pojezd zapasovaný do skříně, jak vidno tak průhled kabinou je volný, což beru jako velké plus tohoto pojezdu.

Přibližná ukázka mizerné kvality usazení pojezdu.

Do posledního volného místa patří tento dílek které je dobré ještě propájet.

Zatím nesestavený rám.

Ochoz orientačně naohýbán a zapasován ke skříni.

Druhá strana.

Pohled do útrob.

Dosazen přední díl se schůdky.

Druhá strana.

Posazeno na pojezd. Stačilo lehce poupravit výšku a sedí hezky.

Dal jsem se na další pájení leptíku do rámu dosazeny stupačky.

Zespoda propájeno.

Jak si se zase objevil „žrout fotek“ tak dosazení bočnic a houkaček si už musíte domyslet. Než jsem skříň stříkl základovkou, tak jsem model vyčistil v ultrazvukové čističce, kde se ztratila jedna maska podvozků. Pak jsem model odmastil a vydrhl Jarem a Realem a stříkl základovkou.

Zde lze dobře pozorovat umístění houkaček, které jsem přiletoval k drátku, který zajišťuje pevnost této „nadstavby“.

Z různým násvitem se podoba fotek značně mění, ale tato fotka nejvíce odpovídá reálu. Dosazeny všechny možné detaily, které jsem lepil vteřiňákem a drží na fest.

Nárazníky jsou z burzy od p. Bártka asi za 12 Kč a poskytují veškerý komfort.

Z druhé strany jsou umístěny stupačky pro výlez na střechu, ty jsem tvaroval tak, aby odpovídaly skutečnosti.

Zabroušeno.

Zabroušeno zase a jinak.

Vše co se leskne to jsem brousil, aspoň je to hezky vidět.

Další vrstva ukázala další chyby, takže zase brousit a nebo přetřít Surfacerem na štětec a přebrousit.

Vypadá to fešně.

Párkrát jsem to ještě stříkl Surfacerem, odmastit a šlo se na nástřik. Šedá je Agama šedohnědá C60P červená je směs bílé, krémové, červené a modré tak, aby to odpovídalo reálné předloze a krémový pruh je Agamácká akrylovka 49M.

Ty barvy jsou z fotky úděsné, ale v reálu vypadá mnohem lépe.

Hrátky ze clonou v pozadí je Btax v „ODS“ nátěru, o kterém něco sepíšu příště.

Po dovršení všech barev jsem model stříkl Sidoluxem.

Obroučky jsem natřel šedí pastelovou a vnitřky kol jsou nabarveny černě.

Střecha.

Obtisky „co dům dal“.

Na skutečné předloze je pramálo obtisků. Takže jen decentně.

Pár základních obtisků loga ČD, DKV Praha, váhové míry, výstražné obtisky.

Tak a naposled před srovnáním a patinou.

V100 a Kocour, doma mi říkají, že je to to samé, najdete 10 rozdílů? :-) Výška nárazníku by seděla.

Druhá strana taky sedí, najdete i zde 10 rozdílů?

Manipulák se řítí pomalu, ale jistě do své cílové stanice, kde naloží dříví do Easu a odvěsí Faccs jenž bude v místním lomu naplněn štěrkem.

Čas na odhalení skutečné předlohy této mašiny.

Patina směle černou barvou do pistole, pak namíchané olejovky a vytvořené stékance humusu a ještě nějaké patinátory pro výsledný efekt, tak jako na skutečné 742 132-4.

Dosazeny ještě tabulky ČKD a čísla od p. Banka které jsem zase vytvořil dle techniky dvojbarevných tabulek.

Osvětlení přepíná žlutá/červená.

Červené.

Stavba stále pokračuje. Zasklení oken už je otázkou jednoho večera. Mezi tím natřeny obroučky světel „betonem“.

V krajince.

Zaskleno. Našel jsem si fintu jak u leptaných modelů modelů, které mají úzké stěny, dosáhnout efektu kvalitního zasklení celého modelu za 10 minut. Postup je jednoduchý:

1. Vystřihneme tenkou folii do oken tak aby přesahovala a zevnitř ji zalepíme např. Sidoluxem.

2. Vystřihneme tlustčí folii do oken tak, aby přesně zapadla do oken v modelu, dle předlohy reálného vozu – hrany souběžné nebo vsazené nesouběžně z hranou.

3. Pokuď-li sedí přesně tak ji necháme a zakápneme Sidoluxem.

Výsledek lze spatřit na třech fotkách níže.

Starší způsob zasklívání. Lze spatřit hrany nesouběžné s modelem.

Z jedné strany chybělo spřáhlo a protože se kinematice do této strany moc nechtělo, musel jsem si pomoci spřáhlem na V200. Spojení nárazník na nárazník není, ale v rámci možností nic lepšího nebylo možné.

Skoro hotový kocour.

742 132-4 + Btax.

A naposledy.

2012

Po roce přibylo pár zkušeností ze stavby nejen Zamračené a tato lokomotiva už nevyhovovala nárokům dnešní doby, a proto jsem se rozhodl (ze dne na den), že by nebylo špatné tuto lokomotivu renovovat.

Vzpomeňme ještě na starou verzi 1.1 dvěma fotkama. :-)

A zde začíná příběh.

„Pár minut poté, co jsem jako poslední náhodný fotič zdokumentoval tuto lokomotivu na mimořádném osobáku, kterým jsem cestoval do zaměstnání, domovské depo obdrželo zprávu z ředitelství o rekostrukci tohoto stroje. Po zátahu do depa, se na mašinu vrhli pracovníci depa a odmontovali všechny cedule z mašiny, tak aby se druhý den neobjevily na některé aukčí stránce a železniční nadšenci je nevydražili za několik tisíc Kč. V dnešní době, kdy se krade už skoro vše, pracovníci odstranili okna, krytky světel dokonce i stěrače a zábradlí. Radost neudělali ani sběračům kovům - nárazníky šly pryč taky! Poté co byl celý stroj odstrojen od všech prodejných částí, byl celý řádně omyt louhem, který s něj odstranil veškerou barvu.“

„Na stroji se pracovalo i několik hodin denně. Výsledkem bylo vyvrtání několika děr do mosazného plechu. Pracovníci se bohužel potýkali s řadou ryze nekvalitních nástrojů z východu, hlavně v podobě nekvalitních vrtáků, a proto se jim stavba značně protáhla.“

„Ředitelství několikrát měnilo výsledný vzhled světel a také použité osvětlovací prostředky. To, že stupačky a madla nejsou uspůsobilé provozu ředitelsví vůbec nazajímalo.“

„Až po třech dnech nám bylo řečeno, že máme všechny madla uvést do stavu jako když lokomotiva vyjela z ČKD. Bohužel nedostatek náhradních dílů (už jsme všechny spotřebovali) nás dovedl k bastlení madel z jiných strojů, kde je madel dostatek. Madla musela příjít od Zamračených, Hurvínků a dalších provozuschopných vozidel.“

„ ‚Velice nám záleží na vzhledu tohoto stroje‘ ozývalo se na každém rohu. To, že stroj po pár jízdách bude špinavý, zaprášený nikomu nedošlo, ale hlavně musely být dosazeny anténky, houkačky, střešní háčky a háky na rámu.“

Vše muselo být krásně čisté, vyleštěné, zabroušené.

„Z ‚Bártkových závodů‘ nám dorazily nárazníky, ale nebyly to obyčejné nárazníky, byly totiž resinové! Vedení se k tomuto kroku postavilo čelem a řeklo: ‚musíme podporovat jisté výrobce i za cenu nižší kvality‘. Přitom stačilo objednat několik kusů nárazníků SDV (samostatné díly vozidel) které jsou kvalitnější a proporčně přesnější.“

Po řádném odmaštění v j... vodě (nemůžeme jmenovat) byl vůz opatřen nástřikem základové barvy na kov.

Pracovníci dále přestali brousit a vrhli se k samotnému nástřiku barev. První barvou byla šeď střední v akrylové verzi českého výrobce.

Vysoce kvalitní zahraniční akrylové barvy jsme mohli aplikovat pouze jako směs.

Další barvu naši pracovníci použili opět od českého výrobce akrylových barev.

Byli asi při chuti. Následující fotka je toho důkazem. Obroučky světlometů, kličky, nárazníky, schůdky, pluhy s tím vším si vyhráli.

I druhá strana.

Tím smyšlený příběh pracovníků depa končí. Tato část textu je zcela smyšlená a není založena na žádných skutečných faktech!

Dostal jsem se k ostatním detailům. Tabulky od p. Banka vytvořené pomocí mé techniky, masky podvozků a upravená nádrž pro spínání reflektorů.

Jedna „natelená“. Na model aplikovány obtisky a řadové tabulky.

Dosazeny masky podvozků. Nádrž je osazena zkusmo.

A pro dnešek poslední.

Plánuji sepsat článek o vychytávkách na mém pracovním stole. V tomto článku se určitě zmíním o tomto kusu dřeva, bez kterého si nedokážu představit žádnou mojí práci. Do jednoho kolíčku jsem upnul korek, který je v kastli fixován.

A mohlo se začít s patinou. Nejdříve přišly na řadu olejovky. Olejovkami jsem na patlal podvozky, nádrž, rám, ochoz a střechu. Tento základ příjde doladit pistolí.

Na řadu přišlo osvětlení celé lokomotivy. V akci bílé ledky do pozičních světel.

Takto vypadá celý mini-plošáček. Ledky jsou ve velikost 0603 a jsou zapojeny na společnou anodu ve středu.

Dosazeny do kastle. Bílé ledky jsou přetřeny slonovinou a rázem máme teple bílou barvu světla.

Červené svítí o poznání více, ale jen díky lenosti fotografa, který nechtěl měnit rezistor. Plošák je konstruován pro odlišné hodnoty rezistorů pro každou barvu, což při antiparalelním zapojení není dost dobře možné.

Porovnání světel.

Tuning nádrž. Je v ní zabudován spínač reflektorů. Reflektor má 3 fce:

Vypnutí obou reflektorů – vhodné pro denní provoz.
Zapnutí pouze jednoho reflektoru pro daný směr, druhý neaktivní – vhodné pro jízdu s vagóny (reflektor nesvítí do soupravy), při sunutí soupravy nesvítí ani jeden reflektor.
Zapnutí obou reflektorů, svítí podle směru jízdy – vhodné pro samostatný posun, samostatnou jízdu se změnami směru.