Es 11 od SDV
Vůz Es patří k běžnému koloritu našich tratí, podobně jako vozy Eas nebo Falls. Byly vyráběny ve Vagónce Česká Lípa v rozmezí let 1978–1990 ve třech konstrukčních skupinách 11, 12 a 13 a měly za úkol nahradit vozy Jugoslávské výroby, které trpěly nedostatečně dimenzovanou tuhostí rámu. Tyto vozy patří k „univerzálním“, dá se v nich přepravovat od uhlí přes dřevo po stroje nebo stavební prvky.
Pár skutečných vozů, vlevo Es 11 vpravo Es 12.
Jak se říká, krabička prodává sama, alespoň na mě to projednou zafungovalo. Když jsem viděl model u p. Daleckého, ke kinematikám jsem si rovnou vyžádal i jeden exemplář stavebnice.
Po vybalení objevíme dva návody a dva pytlíčky s obsahem stavebnice a lepty společně s obtiskem.
V krabičce chybí jen dvojkolí (8,3 mm), která si ovšem může každý dokoupit například u Detailu. Možnou výtkou jsou spřáhla Tillig bez pojistky. V Pečkách standardně dodávají spřáhla od Kuehna (ty s pojistkou) do svých stavebnic.
Jinak je obsahem vše potřebné pro stavbu.
Nejprve jsem osvobodil čela i bočnice a pokračoval jsem začištěním nálitků po formě. Podobné nálitky jsou i na vozech Faccs od bývalé LPH.
Podle fotek jsem vyvrtal do čel otvory pro madla.
Návod jsem si volným způsobem přečetl, a tak jsem rovnou slepil k sobě.
Použil jsem gelové vteřinové lepidlo.
Po prvotním zbroušení jsem napravil některé nedokonalosti Surfacerem 1200.
Připravil jsem si podvozkovou část, začistil jsem nálitky a do rozsoch jsem instaloval ložiska.
Zatím jen zkušebně sesazeno dohromady. V pozadí vozy Sgjs pro kolegu.
Jako základovka je použit Surfacer 1200. Není moc vhodný na odlitky (rád se odlupuje), ale na tento typ stavebnic je vhodný při ředění nitroředidlem, které částečně naleptá povrch a barva se „nasaje“. Samozřejmě se nesmí opomenout pečlivé odmaštění.
Sesazeno definitivně k sobě a další vrstvička surfaceru.
Snažil jsem si pohlídat orientaci vzduchojemů, ale bohužel neúspěšně, jak jsem zjistil při pohledu na skutečný vůz. Chyba to je, ale při pohledu v ose podvozku není vzduchojem vidět (ale vidět by měl být), natož při běžném pohledu. :-)
Definitivní zabroušení dovolilo aplikaci posledních madel a detailů.
Směsí Tamiya červené a hnědé vznikl výsledný lak.
Následoval lesklý lak, vymaskování a černá barva. Ta byla použita i jako základ pro patinu.
Zbyla i černá na nárazníky, nalakoval jsem je bez maskování.
Další vrstvička lesklého laku a na řadu přišly obtisky.
S obtisky se pracovalo výborně, do hodiny bylo obtisknuto a dotřeny detaily.
Vrstva lesklého a matného laku.
Do pistole jsem vzal velmi zředěnou hnědou a začal jsem patinovat. Přes obtisky, přestavovače, kotvičky, do nákladového prostoru, na špalky, ...
Po patině už chybělo jen dosadit dvojkolí a připravené kinematiky.
Dle předlohy jsem natřel i stupačky, které jsem potom napatinoval.
Nezapomněl jsem ani na černou podlahu. Nákladem bude drcené skutečné uhlí nejspíš přilepené k přiloženému nákladu.
Už chybí jen náklad. Stavebnici pro svou jednoduchost mohu doporučit i začátečníkům, je sice třeba dát pozor na některé díly (hlavně pravidelně slepený skelet), ale to se dá ohlídat. Určitě by nebylo špatné zmenšit otvor pro osičky dvojkolí, je příliž velký a kolo o něj může dřít.
Pokračování příště.
Autor: Zejmi